Odletěla jsem do Severního Irska za prací. Všechno bylo krásné, práci jsem měla do dvou týdnů, paráda.
Poznala jsem jednoho fajn chlapa, do kterého jsem se hrozně zamilovala a on taky. Asi po dvou týdnech jsem šla bydlet s ním do baráku, kde bydleli další dva lidi.
Dominik byl výborný člověk, byla s ním sranda, byl hodný, doma uklízel a vařil… Zkrátka skvělý chlap ve všech směrech. Byla jsem s ním opravdu moc spokojená a tvořili jsme idilický pár.
Jednou v pátek večer jsme šli k jeho bratrovi, slavil narozeniny. Všechno bylo fajn, popíjeli jsme, bavili jsme se. Pak najednou už začal být Dominik víc a víc opilý a tím byl stále zamračenější a naštvaný. Najednou řekl, že jdeme domů. Tak jsme teda šli…
A začalo to…
Začal mi hrozně nadávat, že jsem kurva a děvka a já vůbec nevěděla proč. Když jsem mu řekla, ať toho nechá a jdeme v klidu domů, tak začal ještě víc. Nenechala jsem se, řekla jsem mu svoje a to jsem neměla dělat… Dal mi čelo, opravdové chlapské čelo, to jsem myslela, že se tam vyvrátím. Následovala hádka, já brečela, jemu to bylo jedno a pořád do mě strkal a pak mě zase nechtěl pustit. Najednou zastavilo auto a byli to Irové, řekli mi, ať si okamžitě nastoupím k nim do auta, a jestli potřebuju pomoct.. A já jim řekla, že je všechno v pořádku, že si to s přítelem vyřeším sama. Celou cestu domů nám byli v patách a sledovali, jestli mi něco Dominik nedělá..
Doma už to bylo v pohodě, hned jsme šli spát.
Druhý den následovaly omluvy, klasika. Protože jsem ho moc milovala, tak jsem mu to odpustila. Věřila jsem, že to byl jen nějaký zkrat – protože přece tak skvělý člověk (střízlivý), se nemůže změnit v takovou stvůru!!
Asi po měsíci byl večírek u nás doma, tak se popíjelo. Dominikovi opět přeskočilo, když začal být opilý a zase hrála ta stejná písnička… Chlast ho opět proměnil, byl z něj zase ten strašný agresor a nepopsatelný hulvát… Šli jsme nahoru do našeho pokoje a tam mi dal facku, já mu ji vrátila a on mi vrazil znova. V tu chvíli jsem věděla, že jsem v háji…
Povalil mě surově na postel a nadával mi do kurev. Pak jsem se snažila utéct, jenže mi držel dveře a za žádnou cenu mě nechtěl pustit. Vysmekla jsem se mu a nakonec jsem utekla. On utíkal za mnou a venku mi dal facku a doslova mě táhl domů, jako prášivého psa. Křičela jsem o pomoc, ale nikde nikdo.
Přišli jsme do pokoje, tam mě chytil pod krk, přimáčkl mě ke zdi a začal mě dusit, bylo to hrozné.. V tu chvíli jsem si uvědomila, že mi nezbývá nic jiného, než před ním hrát, že ho miluju, že mu všechno odpouštím, jinak by mě tam zabil.
Podívala jsem se na něj a vnitřně s obrovskou nechutí jsem mu řekla, že ho miluju a že se mu omlouvám (i když nebylo za co). Tak se zklidnil a začal brečet. A řekl mi, že mě nikdy z toho baráku nepustí. Věděla jsem, že za dva dny odlítá domů na týden, tak jsem musela do té doby vydržet a až odletěl, tak jsem se okamžitě odstěhovala.
Když se za týden vrátil, tak se chtěl setkat a vyříkat si všechno, ale já jsem se ho hrozně bála, bylo to hrozné..
Volal mi, že přestává chlastat a sliboval pořád dokola….
Asi dva měsíce na to, jsem odletěla zpět do ČR.
Nikdy na Dominika nezapomenu, moc jsem ho milovala, je to úžasný člověk, perfektní…. ale bohužel ten „zkurvený“ chlast a závislost na něm, nám zničila vztah.
Dominik dodnes stále chlastá a je sám. Je mi moc líto, že ani já jsem mu nestála za to, aby přestal pít. Proto je to pro mě slaboch, ale tam někde v hloubi duše ho stále mám a nikdy na něj nezapomenu.
